…. z příručky Mluvíme s dětmi z komunikačně-diagnostické sady Focusbox:

Sugestivní otázky – nevhodný druh uzavřených otázek.

Sugestivní otázky jsou uzavřené a jsou velmi nebezpečné, manipulativní. Např.: „A nemyslíš si, že by bylo lepší to oznámit učitelce?“ nebo: „Je ti to alespoň líto, že jsi ho tak uhodil?“

Co asi dítě odpoví? Samozřejmě to odkývne, protože to přesně chceme.

Sugestivní otázka nemá informační hodnotu, nic nezjišťuje. Jediným jejím účinkem je manipulace a ošetření sebe sama (tedy pracovníka), že dítě donutil otázkou k pokoře či souhlasu, k potvrzení provinění. Pracovník se vlastně ptá kvůli sobě. Je v něm jakási emoce a místo toho, aby ji nahlas pojmenoval (například „Víš, já prostě nechápu, proč jsi nešel za učitelkou, když se to stalo.“), tak svou emoci promítne do otázky. Dítě většinou cítí nátlak, a tak ví, jak má odpovědět, aby vyhovělo. Jen otrlé děti odpoví opačně.

Kromě výše zmíněné neférovosti manipulačního účinku sugestivních otázek existuje ještě jeden významný důvod proti jejich užívání: Sugestivní otázkou většinou nezjistíme pravdivou/důvěryhodnou odpověď. Zjistíme pouze to, co jsme si dopředu v otázkách nadiktovali jako odpovědi, a dítě nám to odsouhlasí. Kam ale vymizela pravda?

Při kladení těchto otázek se děti často uchylují k odpovědím ano/ne, jednoslovným odpovědím, hovor pak vázne, nespolupracují, jsou demotivovány. Komu by se chtělo spolupracovat, když je někam tlačen a je nerespektován? Dítě cítí bezmoc a neumí s pracovníkem bojovat. Starší děti se pod nátlakem sugesce utíkají ke vzdorovitému chování, které pak špatně dešifrujeme. Nenapadne nás, že dítě vzdoruje kvůli naší manipulaci a nemožnosti nám poskytnout jinou odpověď. Pouze nás napadne, že dítě vzdoruje, štve nás a vidíme ho negativně.

Nejsmutnější příkladem sugestivní otázky, se kterou jsme se nedávno setkali, je tato:

„Nemyslíš si, že máma pila alkohol taky kvůli tobě, protože s tebou byly problémy?“

Na to se zeptala psychiatrička 15leté dívky, která k ní byla pozvána kvůli konfliktu mezi dívkou a její tetou. Teta měla dívku již 3 roky v pěstounské péči, protože vlastní matka své děti zanedbávala a po požití alkoholu je i bila.

Nejhorší na tom všem je fakt, že sugestivní otázky jsou pokládány často. Ani si to neuvědomujeme. Vysokou frekvenci použití těchto otázek jsme ověřili videonahrávkami rozhovorů, jež natáčíme a dále využíváme při našich kurzech komunikace, i natáčením reálných poradenských či terapeutických konzultací.

Teoreticky všichni víme o nebezpečí sugestivních otázek. Prakticky je ale používáme.

Rádi bychom touto příručkou tento smutný stav ovlivnili a čtenáře přinutili k tomu, aby se více věnovali: Reflexi svých otázek, nahrávání hovorů a zpětné analýze záznamu, aby si jasněji uvědomovali, na co a jakým způsobem se zrovna ptají.