Mgr. KAMILA KUDLVASROVÁ

Rady pro blízké, co dělat, když vám někdo řekne: Mám chuť si ublížit, spáchám sebevraždu, zabiju se …

Tato slova v nás mohou vyvolat strach, pocit odpovědnosti za život a rozhodnutí druhého, pocity viny, soucit. Někdy můžeme mít pocit, že to není myšleno vážně, že je to snaha s námi manipulovat, získat zájem, pozornost. Někdy máme pocit, že bychom o tom raději neměli mluvit, abychom myšlenky na sebevraždu nepodpořili. Všechny tyto pocity jsou v pořádku, někdy ale vedou k reakcím, které mohou škodit nám i člověku, který o sebevraždě uvažuje (např. zpochybňování nebo přebírání odpovědnosti).

Co tedy s tím?

Berte sebevraha vážně

Pozor, i ten, kdo chce hrozbou sebevraždy pouze s námi manipulovat, může na nedůvěru a zpochybňování reagovat snahou dokázat, že to vážně myslí.

Nehledejte viníka

Sebevražda může vyvolávat pocity viny. Že jsme si nevšimli, že jsme nepřesvědčili, že jsme svými činy způsobili chuť se zabít, či tuto chuť podpořili. Někdy si toto říkáme sami, někdy nám to říká okolí, někdy nám sebevraždu dává za vinu i sám sebevrah („Když se se mnou rozejdeš, zabiju se a bude to tvoje vina.“). Skutečnost je ale taková, že každý má odpovědnost za svůj život a za rozhodování o něm. A pokud se rozhodne ho z jakýchkoliv důvodů ukončit, je to jeho rozhodnutí a není třeba hledat, kdo za to může.

Projevte zájem

Za sebevražednými myšlenkami i činy často bývá pocit bezvýchodnosti z tíživé situace, touha po jejím vyřešení, touha po klidu a úlevě, touha zbavit se bolesti, samoty. Bývají to situace, které se dají řešit i jinak než sebevraždou. Ve chvíli, kdy je ale hlava plná černých myšlenek, prostě nejsou řešení viditelná, nebo se zdají nerealizovatelná. Nebojme se projevit zájem a s člověkem plánujícím řešit životní svízel sebevraždou otevřeně mluvit. Nebojte, mluvení o sebevraždě nepodporuje chuť si ublížit (pokud výslovně nebudeme říkat, že je sebevražda dobrý nápad). Rozhovor může přinést podporu, pocit, že v tom člověk není sám, možnost mluvit o tom, co tak tíživého se děje, že nevidí jinou možnost, atd. Rozhovor dává šanci vnímat i jiné možnosti řešení.

Obraťte se o pomoc

Někdy máme pocit, že situaci musíme zachránit sami. Zvlášť ve chvíli, kdy jsme první a jediní, komu se dotyčný svěřil se sebevražednými myšlenkami. To ale neznamená, že zátěž a odpovědnost za veškerou pomoc musíme převzít my. Často to nejlepší, co můžeme udělat, je vyslechnout ho a podpořit ve vyhledání odborné pomoci. Prvním krokem může být například volání na krizovou telefonickou linku – je anonymní a pracovníci linky si s takovým hovorem umí poradit. Kontakty na krizové linky najdete např. na www.capld.cz

Vyhledejte pomoc sami pro sebe

Odrazovat potenciálního sebevraha od jeho úmyslů je náročné. Pomoc a podporu si zasloužíme i my. Neváhejme na krizovou linku zavolat též nebo si říci o přirozenou podporu svými blízkými.

Autorka Mgr. Kamila Kudlvasrová pracuje na krizové lince pro děti a mládež, v krizovém centru a jako terapeutka.