Mgr. MARTIN  BUŠINA

Může někdo nahradit zákonného zástupce dítěte na PK?

Psychoterapeut, supervizor a lektor pro sociální a firemní oblast, je též lektorem Velkého vozu Sever.

Nedávno jsme na supervizi na jednom oddělení sociálně – právní ochrany dítěte řešili otázku jak postupovat, když jeden ze zákonných zástupců dítěte žádá, aby na případové konferenci (dále jen PK) vystupoval zástupce rodiče jako zmocněnec, nebo dokonce právní zástupce. (Nebudu zde uvádět další podrobnosti případu z důvodu ochrany jak klientů, tak pracovníků OSPOD). Každopádně je tato otázka pro pracovníky OSPOD poměrně složitá. Jejich práce je výkonem státní správy, která se řídí mimo jiné i správním řádem, dle kterého by byla účast zmocněnce nebo právního zástupce na PK teoreticky možná (k tomu se ještě dostaneme). Zároveň si musíme uvědomit jeden závažný fakt. A to, že PK je především jedna z metod sociální práce. Což znamená, že PK počítá s tím, že rodina (rodiče a děti) projeví jednak svou vůli, vyjádří své myšlenky, názory a pocity, a za pomoci facilitátora s ostatními účastníky PK objeví své vlastní zdroje, o které pak “opřou” svá řešení a změny s eventuální podporou dalších odborníků (sociální služby, rodinná poradna apod.)

Takže co s tím? Nám pomohlo, že jsme si na konkrétní kauzu položili 3 otázky:

1. 1.       „Co je cílem PK?”

2. 2.       „Přispěje účast zmocněnce rodiče k naplnění cílů PK a je jeho účast v zájmu dítěte? (nebo je tam v zájmu chybějícího rodiče a tudíž bychom mohli mluvit o jeho kontraproduktivní roli) ”

3. 3.       „Vztahuje se skutečně správní řád na PK?“

Pojďme si na tyto tři otázky zkusit odpovědět:

1)      PK má jasně danou metodiku, strukturu, obsah, pravidla a definované výstupy.  Cílem PK je vyhodnotit situaci dítěte a stanovit ve spolupráci s rodiči plán opatření.  Z toho už zcela jasně vyplývá, že jakákoliv zastupující osoba nemůže být kompetentní k vyhodnocení situace dítěte, ani k tvorbě plánu péče o hrožené dítě.  Tuto kompetenci mají pouze rodiče, jako zákonní zástupci dítěte, kteří by se měli osobně účastnit vyhodnocení a sestavení plánu a měli by se aktivně podílet na jeho realizaci.

2)      Toto je potřeba posoudit vždy případ od případu, ale vzhledem k odpovědi na otázku č. 1 si dovolím konstatovat, že účast zmocněnce či právního zástupce není pro PK a dítě žádným přínosem.  Přínosem může být pouze u tzv. “motivační“, (pokud tito lidé správně chápou význam PK a zájem dítěte)

3)      Správní řád se na PK jako na metodu sociální práce vůbec nevztahuje, nejedná se o žádný právní úkon, není to správní rozhodnutí.  Tzn., že pokud se jí nebude účastnit rodič, postrádá PK svůj smysl, a pokud ji svolává OSPOD, měl by si vždy jednoznačně odůvodnit, proč se PK rozhodl nesvolat a to poznačit do spisu.

PK je velmi dobrý nástroj sociální práce.  Praxe na OSPOD nám však ukazuje, že má své limity a dokonce kontraindikace (kdy není vhodné ji použít). Její efektivní využití je navíc podmíněno i souhrou dalších faktorů, např. komunikačními dovednostmi jednotlivých účastníků. Vhodná je proto účast  facilitátora na PK.