• Auto, kterému nedotankujeme benzín/naftu, nepojede.
• Nádoba, do které neustále jen přiléváme a nemá žádný odtok, přeteče.
• Potrubí, které se nečistí, se ucpe.

Stejně jako se staráme o přístroje, věci a lidi kolem nás, měli bychom si dovolit postarat se i o sebe.

V životě i v práci nastávají různé stresové situace, které na nás působí. Musíme vynaložit energii na zvládnutí či vyřešení takové situace. Pokud vydanou energii nedoplňujeme, není pak z čeho brát. Stejně tak, pokud si negativní pocity a zážitky pouze kumulujeme v sobě a nehledáme jejich bezpečný ventil, může nám být ještě hůř. Stres se pak začne otiskovat nejen do našich pocitů, mysli, ale i do těla – častými onemocněními, bolestmi (hlavy, zad, šíje, atd.), nespavostí, únavou, zhoršením kožních nemocí a spoustou dalších méně či více závažných neduhů. Reakcí těla si mnozí z nás za čas všimnou a přiměje nás stres řešit. S pocity a myšlenkami to je ale složitější. Každý si uvědomujeme, že nám není dobře na duši, to ano. Ale necháváme se jimi sžírat poměrně dlouho a někteří dokonce své vnitřní trápení ještě zesilují. Vyplatí se poslouchat naše všímavé okolí, které nám začne dávat zpětnou vazbu: “Často negativně mluvíš…“, „Už zase začínáš s …?“, „Poslední dobou s tebou nebývá sranda…“, “Vypadáš často hodně sklesle…“ Určitě byste našli další věty, které se dají říci. Máte-li pocit, že takové podobné slýcháte, a jsou určeny Vám, je možná na čase se zamyslet, zastavit a uvědomit si, jak Vám je. Pokud je výsledek takové sebereflexe špatný, začněte s tím něco dělat. Pro jistotu se ještě jednou podívejte na úvodní slogany tohoto článku, abyste se motivovali ke změně.

Několik základních rad, které může vyzkoušet každý:

Při dlouhodobé zátěži (stresu, který nemá jednoduché a rychlé řešení):

• Myslete na životosprávu – pravidelně jezte, pijte, spěte a najděte si několikrát do týdne chvíli jen pro vás samotné (nad knížkou, nad filmem, nad novinami, nad křížovkou nebo díky procházce).
• Hýbejte se. Nemáte-li čas na pravidelný sport, zařaďte alespoň menší úlitby pohybu: občas místo výtahu jděte po schodech, choďte po městě pěšky, protáhněte si záda od sezení a projděte se po bytě/kanceláři.
• Vytvořte si v mysli malý hezký „útulek“: pro někoho to je hezká vzpomínka, pro jiného uklidňující fantazie, obrázek, atd. Prostě něco, kam se na malou chvíli můžete uchýlit a načerpat lepší pocity. Když budete klesat na mysli, připomeňte si svůj malý útulek.
• Vyhodnocujte si každý den a nezapomeňte, že kromě negativního hodnocení se občas dějí i pozitivní drobnosti a je fajn si jich všimnout (někdo nám něco milého řekl, něco jste stihli udělat, chvíli byl klid, jednou jste se zasmáli, atd.). Zkuste hodnotit pomocí metafory počasí: Bylo dnes jasno, polojasno, zataženo nebo bouřka?
• S někým mluvte, kdo unese, co říkáte. Najděte si v okolí nějakou dobrou duši, někoho blízkého, komu můžete otevřeně říci, jak Vám je.
• Vyzkoušejte techniku Helikoptéra aneb sám sobě pozorovatelem. Představte si, že jste pilot helikoptéry a letíte sám nad sebe a díváte se na svou situaci svrchu. Prohlídněte si sami sebe, jak reagujete, co říkáte, jak řešíte konkrétní dlouhodobý stres. Vidíte sami sebe. Co si jako pilot říkáte? Co byste jako pilot jednoduchého tomu dole (sobě) doporučili? Technika je o získání nadhledu a někdy nadhled přinese možnost podívat se za obzor problémů k řešení, které nás původně ani nenapadlo.
• Kromě péče o sebe při dlouhodobé zátěži nezapomínejte, že je dobré stresor a důvod trápení postupně řešit. Cítíte-li se na to, vytyčte si postupný cíl a jděte za změnou.

Mgr. Veronika Lošťáková – psycholožka a psychoterapeutka, Velký vůz Sever